Jak nebýt v premenstruační fázi jako papiňák:-)

text © 2016 Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz / foto © pixabay.com

Když jsem si dělala statistiku toho, na co se mě ženy nejčastěji ptají, ať už na kurzech nebo při konzultacích, vyšla z toho následující témata:

• Mám pocit, že nejsem dostatečně ženská. Chci poznat svoje fáze a tím víc poznat sama sebe jako ženu.
• Beru hormonální antikoncepci, ale necítím to dobře. Jak to můžu řešit jinak?
• Mám pocit, že všechny ostatní ženy jsou v pohodě, jenom já jsem ve své premenstruační fázi příšerně nesnesitelná a protivná.
• Když dostanu v práci menstruaci, musím si vzít prášek, jinak to nezvládám. Chci to ale dávat bez prášků…
• Připadám si jako nenormální, když prožívám ty svoje výkyvy – dá se s tím něco dělat?
• Jak můžu komunikovat se svým okolím v premenstruační fázi, když mě všechno a všichni štvou?

Premenstruační fáze v otázkách vítězí ne sice na plné čáře, ale s viditelnou převahou.

Proto se chci v tomto článku věnovat právě jí. Proč představuje pro většinu žen premenstruační fáze takovou pohromu a obávaný čas?

Moje vlastní zkušenosti i empirie dalších žen ukazují, že premenstruační fázi vnímáme tak úkorně proto, že je jakýmsi zvětšovacím sklem, které nám najednou naostro a naplno ukazuje, co v našem životě nefunguje – ale my to nemůžeme, nechceme nebo v dané chvíli nedokážeme změnit.

Ve fázi dynamické a ovulační vysíláme energii ven do světa a neděláme si tolik z toho, co nám svět říká. Ve fázi premenstruační a menstruační jsme naopak silné přijímače, a všechno si bereme hodně osobně.

Máte například taky tu zkušenost, že když vám někdo v dynamické fázi řekne, že má rýmu, tak jste s tím v pohodě, ale ve fázi premenstruační se začnete strachovat, že ji chytíte taky – a dokonce ji možná nakonec doopravdy chytíte? Negativní zprávy v médiích nás v těch našich dvou extrovertních fázích (DYN a OV) nechávají klidnými a chladnými, zatímco v našich introvertních fázích (PM a M) nás stresují a zneklidňují mnohem více.

Navíc se v těchto introvertních fázích otevírá – jak tomu říkávám – přímý kanál do našeho podvědomí a z něj vylézají na povrch ty věci, které naše podvědomí chce vyřešit, aby nám bylo líp. A to je právě ta funkce premenstruační fáze jako zvětšovacího skla: co bylo ještě včera malé a zanedbatelné, dnes je obrovské a neřešitelné.

A my máme dvě možnosti. Buď to můžeme brát jako negativum – a trápit se měsíc od měsíce víc a víc, protože naše podvědomí nám prostě nedá pokoj – anebo to vezmeme jako dar a naučíme se tuto katalyzační funkci premenstruační fáze využívat ke svému dobru.

Jak?

Za prvé je třeba si uvědomit, že je to v pořádku. Že naše vnitřní tlaky jsou v pořádku – protože něco chce ven, něco chce být změněno. Když to budeme dále potlačovat, vše se jen bude zhoršovat. A navíc: změna je taky v pořádku. Jako lidé jsme nadesignováni, abychom se neustále vyvíjeli, rostli – a tedy se měnili. Přijměte tedy i potřebu změny. Už to vám velmi uleví.

Nebo ještě jinak: představte si papiňák a zvyšujte oheň pod ním – jak to asi dopadne? Tak to jsme my v premenstruační fázi. Papiňák, pod kterým přikládá tu manžel, tu šéf, tu kolegové, tu děti – ale nejvíc ze všeho my samy, už tím, že dovolíme, aby nám tam ostatní přikládali.

Za druhé je potřeba se podívat pod pokličku. Co se tam v nás vlastně vaří? Na hladině plave cibule a kousky koření, ale co je na dně? Protože to, co plave na hladině, je jen málokdy opravdu to, co nás pálí. Skutečné důvody našich tlaků nebývají vidět – a my musíme zanořit naběračku hodně hluboko a odhalit podstatu.

Dám vám příklad, který se mi často opakuje při mých konzultačních sezeních. Žena si stěžuje, že je v premenstruační fázi strašně protivná na muže a děti a vůbec neví proč. S manželem je docela spokojená, ale v této fázi už nějakou dobu vážně a opakovaně uvažuje nad rozchodem. V ostatních fázích ji to zase přejde a zbytek měsíce je ok. A po tomto úvodu klientka spustí, co je na manželovi špatně: Není doma. Není moc s dětmi. Nemají žádný společný čas jen oni dva pro sebe (protože děti jsou malé a není hlídání). Manžel má náročnou práci a potom ještě spoustu aktivit. Obecní zastupitelstvo, dobrovolní hasiči, fotbalisti, sem tam jezdí na kola s klukama… Jo, je hodnej a doma všechno udělá, když teda má čas, ale…

A to je přesně ten okamžik zanoření se do hlubin polévky. Manžel a jeho aktivity jsou jen cibule na povrchu. Co je tam dole, u dna?

Ta dobrá zpráva je, že většinou stačí zalovit naběračkou jen jednou a už máme skutečnou příčinu. V této konkrétní zmiňované situaci se v 99 % případech ukazuje, že daná žena je už delší dobu sama doma s malými dětmi a má málo kontaktu s vnějším světem. Má pocit, že tak trochu s těma děckama už „blbne“. Že zapomněla všechno, co kdy dělala v zaměstnání. Ztrácí sebevědomí a sebedůvěru. A dost možná ji sice role matky naplňuje, ale vedle toho je tam ještě prostor pro to, aby se věnovala dalším věcem…

Takže skutečným vyloveným masíčkem není manžel, ale fakt, že mu žena závidí, že on se realizuje ve vnějším světě, a ona nemůže.

A to je okamžik, kdy už s tím můžeme něco dělat. Opravdu by se nemohla občas zjevit babička a děti pohlídat? Nejsou v okolí kamarádky, které by uvítaly totéž, protože vědí, že hlídat dvě děti nebo čtyři děti je vlastně jedno, není-li to druhé dokonce jednodušší? Musí manžel opravdu dělat všechny svoje aktivity – nebo si sám dokáže říct, že by měl ubrat, protože děti rostou a on se jim chce taky věnovat – a své ženě  taky. (A ani tohle jsem si nevymyslela, osobně takové muže znám.)

Co je ta věc, která ženu baví a naplňuje, co by chtěla dělat? Nemusí chodit hned do práce, ale což takhle třeba dělat v místě bydliště ženské kruhy pro maminky s dětmi, které se jinak jinam nedostanou? (I to je reálný příklad přímo z mého okolí – a nadšeni jsou všichni zúčastnění, organizátorka, maminky i děti.) Mohla by třeba na čtvrt nebo na půl úvazku někomu pomáhat? A co se rovnou opřít do svého vlastního online projektu, který může dělat z domu?

V tuto chvíli se najednou začnou objevovat východiska, tlak v papiňáku ustupuje a žena je nadšená z toho, že její situace je řešitelná – a možná to nebude chtít ani tak mnoho… Protože právě pocit, že naše situace je neřešitelná, nám ve většině případů vytváří největší tlak!

A tohle všechno nám může přinést naše premenstruační fáze: Poznání toho, co nám nefunguje – s následným poznáním toho, co chceme. A hned potom nápady, co s tím můžeme udělat, jak to můžeme změnit a posunout – abychom s tím hned v další dynamické fázi mohly začít.

Jak tedy na papiňák? Sundat pokličku a zalovit u dna… ;-)

Chcete se toho dozvědět víc,
jak si můžete užívat spokojené partnerství
ve všech fázích cyklu?

Pak je tu kniha Návod na ženy, kterou si s partnerem
společně můžete číst večer v posteli! :-)

Tuhle knihu rozhodně chci!

ŽIJTE (s) CYKLEM A UŽÍVEJTE SI KAŽDOU FÁZI!

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále: